Prosinec 2016

Norské vánoce

20. prosince 2016 v 14:07 | Lucie Kucharova

Norské vánoce mám moc ráda a vůbec mi nedělá problémy přijmout norské vánoční tradice. Vánoce začínají
1. adventní nedělí. To už musí být umyté okna a na ně se dají trojůhelníkové svítící stojany, zavěsí vánoční svítící hvězdy a komety. Na stolech jsou adventní svícny se čtyřma svíčkama. A když přijde temný večer, celé norsko se rozzáří teplým adventním světlem. Z kostela vyrazí po mši městem průvod s hořícíma pochodněma. Sníh křupe pod nohama lidem nesoucí pochodně, průvod jde pomalu a nikdo nemluví nahlas. Dojde se na naše náměstí, kde čeká tmavý vánoční strom. U něho děti zazpívají vánoční písně a adventní píseň. A pak se rožne i vánoční stromeček a norská tradice je si kolem něho zatancovat. Všichni se chytnou za ruce a tancuje se kolem stromečku a zazpívá se písnička o tom, co všechno se chystáme na vánoce udělat. Tradice světel je velmi důležitá, protože všichni ví, že již brzy nastane nejtemnější měsíc v roce a světlo u nás bude jen 6 hodin denně. Pak si doma všichni zapálí 1. adventní svíci. I o tom je píseň a jedna báseň. Já mám raději tu báseň, protože nejsem nějak moc nábožensky založená.Básnička je o tom, že každá svíce něco znamená. První se zapaluje pro radost, druhá pro něco po čem toužíme, třetí nám dává naději a ta čtvrtá je za mír na naší malé zemi. A nakonec musíme všechny svíčky nechat dohořet, aby se nám to všechno splnilo. Z požárních důvodů lidé zhasínají svíčky ještě než dohoří a pak to nefunguje. Hlavně s tím mírem máme stále velké problémy. Advent je malinká předehra před vánocema a ty začínají 1. prosince podle vánočního kalendáře. Ten je velmi populární. Někdo dává do kalendáře sladkosti pro děti, ve školce mají malý žebřík s čísly a malý vánoční skřítek každý den vyleze o kousek výš.Na poslednim stupínku je malý dáreček. V televizi začíná 24. dílný seriál o vánocích s vánočními skřítky a je dovoleno jíst vánoční jídlo. Mnoho mých známých říká, že tenhle čas je z vánoc nejkrásnější a já si to myslím také. Štědrý den je jen vyvrcholení nádherných vánočních příprav.
K norským vánocům patří beze sporu vánoční skřítci. Říká se jim "nisseni". Nikdo se neptá jestli opravdu jsou, nebo nejsou, nebo jestli je někdo viděl. Skřítci prostě v létě spí a v zimě se nastěhují k lidem na farmy a žijí v teplých stájích se zvířaty a pokud je nějaký farmář nemocný, tak mu pomáhají, když jim farmář nechá trochu mléka u dveří. Jsou to malé stvoření, mají červené čepice a kalhoty a vlněné svetry a staří nisseni mají husté bílé vousy. A ten nejstarší nissen pak rozváží na vánoce dárky se svým sobím spřežením, které má v horách a jeho vůdčí sob má červený nos a jmenuje se Rudolf. Pokud máte hodné děti, tak se může stát, že na štědrý večer u vás někdo zabouchá a najednou budete mít v obýváku skřeta s nožem u pasu a obrovským pytlem s dárky přes rameno. Někdy nemá nissen čas navštívit všechny děti, ale můžeme slyšet jeho rolničky a zahlédnout červenou čepici v dálce a pytel s dárky leží přede dveřmi. Žádný Ježíšek, žádný Santa Claus, je to skřítek. A jsme těmi skřítky tak posedlí, že se předháníme, kdo bude mít doma více skřítkových ozdob. Já si každý rok koupím jednoho, takže letos bude v mém domě 12 skřítků. Mám jednoho velkého s lampičkou venku u vchodu, skřítkovou holčičku na okně, loni jsem si koupila na pověšení skřítka co si ucpává nos, protože visí na záchodových dveřích. Od 1. prosince už se skřítkové objevují nejen v obchodech, ale i v lese. Byli jsme pozváni s mých malým klučinou na výlet do lesa skřítků. Bylo to 10. prosince a bylo nás asi 150 lidí co vzalo děti, batoh s buřtama a termoskama s kakaem a prvním vánočním cukrovím a vyrazily na malý výlet. Neušli jsme ani pár metrů, když děti uviděli v dáli v lese první červené skřítky. Ti se nás nejdřív trošku báli, ale pak pak se odvážili trošku blíž a někteří nám přeutíkali přes cestu. Viděli jsme i modré skřítky. Modři skřítkové žijí v horách a vaří z borůvek modrou vánoční oblohu a modrý čas. Ti nás sledovali jen z povzdálí. Došli jsem k místu v lese, kde už byli rozdělané ohně a děti si opekli buřty a dali malou svačinku. Seděli jsme na skalách a na kamenech a popíjeli kakao a čerstvou kávu uvařenou na ohni. Potom se děti shlukli a zazpívali písničku o skřítcích. Chvíli poté nás jeden skřítek navštívil a všechny děti od něho dostali malý balíček s čokoládou a sladkostmi. Skřítek nám popřál hezké vánoce a zmizel v lese.

Další velmi předvánoční den je 13. prosinec, den svaté Lucie. Ten den mám svátek i já, ale norové mé jméno neumí vyslovit. Nemají písmeno C, takže říkají, že dnes má svátek Svatá Lusía. Málokdo si mé jméno spojí s touto svatou bytostí, což mě nemile uráží, ale ti co mě znají se ptají kde že mám to světlo? Takže taky špatně. Ten den se peče speciální kynuté pečivo, všelijak zakroucené a ozdobené rozinkama. Do mouky se přidává trošku šafránu a pečivo má krásnou žlutou barvu. Říká se tomu lussekatter. No a školy a školky dělají průvody, kdy si děti oblečou bílé roucha a ozdobí hlavu třpytivou korunou a doprovází svatou Lucii, která jde první a má na hlavě velmi legrační korunu se čtyřma svíčkama. Průvod jde ulicema, navštěvuje domovy důchodců a pravděpodobně dnes i azylové domy. A opět se zpívá, a to písnička Santá Lucia.


Jak už jsem psala, od 1. prosince je dovoleno jíst vánoční jídlo a restaurace se předhánějí, kdo bude mít hezčí vánoční tabuli. Firmy pořádají vánoční večírky pro zaměstnance - juleburdy. Já byla včera. Přišla jsem trošku pozdě, ale i tak tam na mě čekala hromada jídla a příjemné poklábosení s kolegama. Mezi první nejpopulárnější vánoční jídlo bez kterého by nebyly vánoce, je dobře naložený a upečený bůček s křupavou kůrčičkou. K tomu se na talíř naloží masový karbenátek a bílé upečené párky. Brambor, červené zelí a hnědá omáčka s brusinkama a sušenýma švestkama završuje tento labužnický skvost. Někdo dává přednost rybě, ale ne jen tak ledajaké. Říká se tomu lutefisk a je to syrová ryba předem naložená v louhu, ano v louhu NaoH, posléze dobře umytá a upečená v troubě. Vypadá to jako ryba ze želatiny, nemá to nějak moc zvláštní chuť a servíruje se to s bramborem, hrachovou kaší a posypané slaninou. A třetí velmi tradiční jídlo jsou jehněčí žebírka uvařené v páře ve vysokém hrnci. Na tradičním vánočním stole se většinou nacházejí všechna tři jídla a aby toho náhodou nebylo málo, zajídá se to po domácku udělanou tlačenkou z vepřové hlavy, uzenou šunkou, vajíčky zdobené kaviárem, aspik s krevetami, hráškem a mrkví, rybí mozaikou, pečeným lososem a dva až tři druhy bramborového salátu. Jídlu a fantazii se na vánočním stole meze nekladou. Moji malou vánoční tradici je to všechno zajíst shnilou rybou. Myslím, že už jsem o téhle rybě psala. Je to shnilá ryba nakrájená na tenké plátky a zabalí se do tenounké placky s troškou másla a zakysanou smetanou. Je to delikatesa! Všechno to dobré jídlo se zapíjí domácím kvašeným pivem a po jídle se podává káva a dezert. Vánoční stůl se neobejde bez rýžové kaše s červenou ovocnou omáčkou. A k tomu se uždibuje karamelový pudink a různé ovocné pěny a samozřejmě vánoční cukroví. Cukroví není tak krásně nazdobené jako naše české, ale je dobré a má svůj šarm. Myslím, že norové upřednostňují pečení různých placek a tenounkých oplatků před cukrovím. Ale perníčky, ty musí mít každý. A bez perníkové chaloupky se žádné dítě neobejde. Já si potrpím na českou tradici zdobení perníčků a moje perníčky vždy vzbudí obdiv. Pochopitelně s komentářem, že je to škoda sníst.
Najezení a spokojení jedem do další vánoční akce, a to je oslava vánočního stromečku. Je to většinou v našem kulturním domě, strom stojí uprostřed místnosti, aby se kolem něho dalo tančit a křepčit. Děti jsou nadšené a přecpané cukrovím a podává se rýžová kaše a další cukroví aby toho cukru nebylo náhodou málo a většinou se zase objeví nějaký ten nissen, skřítek s dárky.
A ani doma se rozhodně neodpočívá. Naše dřevěné domy si přece také zaslouží vánoční údržbu a všechny místnosti, stěny a stropy se umývají voudou se speciálním "zeleným mýdlem" Je přísně zakázáno uklízet na poslední chvíli před štědrým dnem, takže se práce od 1. prosince rozdělí a každý den se udělá troška a s každým umytým a zeleným mýdlem provoněným pokojem přibyde i vánoční výzdoba. Vánoční ubrusy, svíčky, polštáře, závěsy, skřítci....někteří lidé jsou opravdoví ekstrémisti, ale proč ne, venku je zima a ponuro, tak proč si nevyzdobit dům.
Shon za vánočními dárky je úplně stejný jako v česku. Internetové obchody jedou naplno, ale i nákupní centra. Jen venkovní jarmarky nejsou moc populární, ale to asi díky nízkým teplotám. Jarmark u nás je jen jeden den a to jen pár hodin a koupit si tam může člověk jen tak možná cukroví upečené od dětí že základních škol, které si tak mají možnost přivydělat, ručně pletené oblečení a občas nějaký kovář uková věšák. Děti se můžou projet na koních, které mají červené punčochy na kopytech a na uších červené čepičky. Jarmark je v našem malém místním skanzenu a domy jsou otevřené a podává se v nich jak jinak než rýžová kaše. Je zatopeno v krbech a je možno potkat skřítka nissena. Trochu smutné, ale koho by bavilo stát někde celý den při -10 stupních.
Právě jsem se vrátila že školky. Je 20.12. a všechny děti pozvali své rodiče a prarodiče na lucerničkový festival. Konal se brzy ráno, v 8 hodin ve tmě tmoucí, aby nám mohli lucerny a lampy pěkně svítit na cestu do malého parku u školky, kam jsme se pěkně v průvodu vydali. Děti třímající v malých ručičkách malé lampičky šly nebojácně tmou, aby probudily v parku koho jiného, než vánočního skřítka. Ale ten letos nespal, přišel někde z hor a nebyl sám. Měl s sebou kamaráda a soba, který měl na sobě velké červené brašny, ve kterých byly dárky pro každé oddělení ve školce. Měli naspěch tak se rozloučili a my šli zpátky do školky, kde se servírovala již známá rýžová kaše, perníčky, červený sirup a káva. A pak se objevily nad horama červánky, zhasli jsme lucerny a vydali se domů.

A když už máme napečeno, uklizeno, dárky zabalené, nazdobíme vánoční stromeček. Zdobíme 23.12. večer, aby rozzářil po ránu překvapeně dětské tváře. Stromečky jsou stejně krásné jako u nás, jen hrdí norové si často přidají na svůj strom řetězy s malinkýma norskýma vlaječkama. Jsou hrdí na svoje krásné vánoce a svoji krásnou zemi. Abych nezapomněla, tomuto dni se říká malý štědrý den, protože se také většinou staví na návštěvu a malé kafíčko i nějaký manželkou vyslaný soused nebo přátelé, aby popřáli hezké vánoce a předali malé dárečky a vánoční pohledy.
A tak se projíme a prozpíváme a protančíme do štědrého dne, který je také jako u nás 24.12. Na snídani se podává rýžová kaše, kterou máme letos doufám nasposledy. Rýže uvařená v mléce s cukrem a vanilkou. Buď se posype skořicí a cukrem, nebo se zalije červenou omáčkou. Ten kdo budeme mít vánoční štěstí najde ve své kaši mandli. Důležitá tradice, hlavně na farmách je, nachystat i talířek pro nissena skřítka a donést mu ji do stodoly. Když jsem bydlela na farmě, byla kaše každý rok snězená a jednou zmizel i talířek a už jsem ho nikdy nenašla. Vloni jsem dala kaši skřítkům ven pod ptačí budku, protože máme jen obyčejný dům a 3 kočky a kaše se nikdo ani netknul. Letos zkusíme kaši donést do lesa a spojíme to s malým výletem ať nám pořádně vyhládne před štědrovečerní večeří. Letos poprvé udělám norský vánoční stůl, jen bez ryby v louhu a jehněčích žebírek. Smažená ryba a bramborový salát by mého malého čtyřletého kloučka zvyklý na norské jídlo asi moc nepotěšilo. Přemýšlím, že poprvé koupím i tu shnilou rybu a naservíruji to svému muži. A pak si otevřeme dárky co máme pod stromečkem a kouknem v televizi na českou Popelku s Libuškou Šafránkovou, která je tady tradiční, jako u nás kdysi Mrazík. No a když budeme mít trochu štěstí, uvidíme malého skřítka, který bude mít naspěch a možná od něho něco dostanem. Jednou jsme si ho odvážili pozvat dovnitř a otálel, ale když jsme mu nabídli po domácku udělaný brusinkový likér, neodolal a chvíli s námi poseděl. No a jestli si myslíte, že tím vánoce končí, tak se moc pletete, protože my máme další den ještě první vánoční den a pro jistotu i druhý vánoční den, protože musíme pozvat přátelé a známé aby nám pomohli sníst všechno to jídlo a pravděpodobně i my bude pozvání k naším norským přátelům. Také určitě zapneme skype a dáme kafe s naší českou rodinou, která doufám bude držet spolu dohromady a bude na nás myslet v dobrém...Protože mi je všechny milujeme a moc nám chybí.
Zbývají poslední 4 dny do štědrého večera. Napětí a nervozita vrcholí. Rodiče si vyměňují zážitky o předimenzovaných dětech přecpaných cukrovím a čokoládou, které jako malé raketové bomby zpestřují vánoční shon. Cukr a nezvykle vánoční přípravy jsou pro děti náročné a není divu, že ten pohár rodičovské trpělivosti občas přeteče když se seznam hříchů plní mnohem rychleji. V posledních dnech mi můj malý čtyřletý drahoušek pokoušel umýt auto lopatou na sníh, včera ho velmi zajímalo, proč mizí kakao v gauči a pak zkoušel jezdit na vysavači. Pochopitelně za nic nemůže, to všechno samo a bude se se mnou hádat jak to vlastně bylo. Všechno se dalo zvládnout, ale když za mnou přišel během úklidu kuchyně a začal mi vyčítat, že mu táta dál stírací losy a že já jsem je zapomněla setřít (aniž bych věděla že kluci mají nějaké výherní stírací losy) tak mě došla trpělivost a s velmi důrazným hlasem jsem oba upozornila, ať mi laskavě nic nevyčítají a napomenula jsem je jak se budeme k sobě chovat, ať nám ty vánoce nestojí za hovno. Brouček můj malý se zarazil, přestal se hádat a můj muž mi oznámil, že jsem cholerik. Už vím, proč se říká " veselé vánoce". Vánoce jsou velmi náročné v tomto času tmy. Vyžadují hodně trpělivosti a porozumněni. A vždy záleží jen nás, jaké si je uděláme.
Někdo má vánoce rád, někdo je nenávidí, někdo si myslí, že jsou naprosto zbytečné a komerční, já jsem se je naučila užívat a mít z nich radost. Vánoce jsou světlo v tmavé a ponuré zimě a hřejou mě na duši, která se zabydlela v tomhle mrazivém norském království...