Mimiho studna a Klimapark 2469

11. listopadu 2015 v 23:16 | Lucie Kucharova
Minule jsem vám vyprávěla o nejvyšší hoře Norska a jak se na ní leze. Dneska jsem se rozhodla pro pokračování, protože samotný vrchol a letní sjezdovka není zdaleka všechno, co tam nahoře najdete. Od roku 2009 zde totiž vyrostl na permafrostu - na věčně zmrzlé půdě park s ledovým tunelem. Celé se to nazývá Klimapark 2469, a tunel v ledovci má jméno z norské mytologie, Mimiho studna moudrosti. Zkusím vám ho popsat co nejlépe, protože pochybuji, že se všichni češi pohrnou na tohle místo, když se za jednu vstupenku platí 300 Nok což je asi 900Kč. Tenhle park nám má odhalit kouzlo minulosti pradávných lovců sobů, kteří neměli žádný goretex ani membranove bundy, žádné vozidla s pohonem na všechny 4 kola a přece se tady do výšky 1850 m nad mořem vyškrábali a v sobích kožešinách a ovčích rounech brázdili tenhle norský vrchol, stavěli pasti a lovili luky a oštěpy. Nevím, proč to dělali, protože sobi jsou i v nižších oblastech, ale asi to bylo něco velmi populárního, nebo měli sobi z nejvyššího vrcholu lepší maso. Nevím a od průvodkyně jsem bohužel nedostala žádnou odpověď. Samozřejmě. Byla to norka a norove nechápou, že v česku prostě normální běžní češi na hory nelezou.

Začalo to všechno tím, že jak již mnozí víme, tají nám ledovce. To že tají je jedna věc, ale druhá je, že jak to tak taje a ubývá, tak se odhaluje to, co tam bylo před 6.000 ti tisíci lety. Takže náhodní turisté a místní horalové najednou začali nacházet na svých výletech různé obroušené kameny, luky, šípy, kusy kožených oděvů a nedávno zde jeden z místních našel 3000 let staré kožené boty. Všechny tyhle cenné archeologické objevy byli odborné ošetřeny a leží v muzeu, kde jsou vystaveny. Muzeum leží kousek od centra městečka Lom a díkybohu je vstupenka do muzea součástí vstupenky do parku.

Tyhle malé nálezy začali vrtat hlavou těm, co se zajímají o změny našeho klima. Protože díky těmto nálezům již víme, že ledovce byli kdysi malé a postupně se zvětšovali a nelítostně zamrzávali všechno co na nich bylo. No a teď zase tají a odhalují nejenom minulost, ale i teorii, že tady lidé žili, ikdyz ledovce byli malé. Od roku 2009 se tady intenzívně měří teploty a o kolik metrů ledovce tají každý rok. Během těchto pár let ledovec opravdu roztál o 5m ale díky chladnému letu loni, kdy sněžilo téměř pořád ledovec zase zpátky narostl. A tak to jde pořád nějak dokola.

Cesta tímto parkem vede po dřevěném chodníčku, který vede kamenitým permafrostem. Musím se přiznat, že jsem s sebou na výlet vzala svou tříletou ratolest, kterého vykládání o klimatu nudilo a začal se houpat na informačních fotkách a tabulích. Dostali jsme tedy osobní průvodkyni ať nerušíme zbytek skupiny. Zatímco malý nezbeda kolem nás poskakoval, seznamovala mě průvodkyně s horskými rostlinami, které jsme míjeli. Většina těch malých kytiček, které jsme viděly se přizpůsobili drsnému klimatu tím, že své květy používají jako satelity, které se otáčejí a zachycují každý vzácný sluneční paprsek.

Už jste někdy skákali po permafrostu? Vřele to každému doporučují. Byli jsme vyzvání slézt z dřevěného chodníčku na kamennou půdu obrostlou mechem. Dostali jsme výklad, že permafrost se pozná podle toho, že buď letite letadlem a z vrchu se dá vidět kamenne moře s malými zelenými a většinou pravidelnými kruhovými ostrůvky. Nebo, pokud nemáte letadlo, stačí si trochu zahopsat. Chytli jsme se na jednom takovém málem ostrůvku za ruce a začali poskakovat a dupat na jednom místě. Mému kloučkovi se to moc líbilo a zpíval nám do taktu. Najednou se začala půda pod námi houpat až změkla úplně a z tvrdě skály se stala do slova a do písmene vodní postel. Rozhopsali jsme tak věčně zmrzlou vodu v půdě. Aši začnu studovat geologii. Když jsme se uklidnili, vyšplhali zpátky na chodníček, došli jsme na místo, kde byly pravěkými lovci vybudované kamenné bunkry. Ani ty mou malou ratolest nezajímali a pravěký šíp si strčil do nosu. Zaujala ho jen dřevěná tyčka s kůrou, která dělala rámus ve větru a hnala vystrasene sobí stádo směrem k lovcům. Rozhodli jsme se výuku ukončit a zahájit prohlídku ledového tunelu.

Tunel je vydlabán v 6000 let staré závěji. Ledovce se hýbou a mohli by tak tunel zničit, proto byl tunel vydlabán v závěji. Závěj má velikost obří sjezdovky. Také píšu vydlabán, protože se tady nesmí používat žádná silná technika, která způsobuje vibrace, které by mohli tunel zničit. Takže se zde používají kladívka, lopaty a maximálně malé motorové pily. Tunel je krásne nasvícený a samotný střed je žlute osvětlená kruhová brána - Odinova brána. Vůně ledu a sněhu dodává pravou atmosféru. Křišťálové ledové schody a mezi každým schodem je 1000 let starý rozdíl. Tunely jsou ozdobený křišťálovými kvadráty, ve kterých jsou zamrzlé pravěké nástroje. Míjíme vytesany zamrzlý strom a dostáváme se do místnosti s vytesaným posvátným hadem a obličejem. Pro děti je vytesaná ledová klouzačka, kterou jsme hned vyzkoušeli. Led a sníh nám uprostřed léta křupe pod nohama a přicházíme k ledovému kinu. Dostali jsme sobí kožešiny a mrkli na dva krátké filmy o tom jak se tunel začal dělat a o technikách lovu sobů. Po shlédnutí filmu nás průvodkyně zavedla ke dvoum anglicanum, kteří malou motorovou pilou vyřezávají novou chodbu. Podezřívám mého kloucinka, že se p....l. Zápach je šílený a já se červenám. Průvodkyně se směje a uklidňuje mě, že zápach způsobují 4000 let staré zamrzlé bobky, kterých je zrovna na tomhle místě víc než jinde. Průvodkyně ukazuje černé fleky v bílém ledu abych ji uvěřila. Po téhle informací dobrovolně ukončujeme úžasnou prohlídku ledovým tunelem. Dotýkat se minulosti a dlabat se v ledu by se mi moc líbilo. Jsem zvědavá, jestli se najde i něco zajímavějšího než bobky a boty. A zvědavost žene dál i vědce, kteří stále každý rok v tunelu pokračují.

Celý park je zajímavý projekt, který mě zase trochu poučil a pomohl pochopit zdejší lidé a krajinu, moje malé norské království.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama