Z norske kuchyne

3. srpna 2015 v 23:16 | Lucie Kucharova
Knedliky, polevky, pomazanky a zakusky tady teda nejsou, ale stejne jsem pribrala 10 kg za ktere se taky velmi stydim. Zkusila jsem norum nabidnout ceskou kuchyni a uvarila jsem gulas s houskovym knedlikem. Uz tohle jidlo zadnym norum delat nebudu. " Omacka plna masa musi pry byt zarucene velmi tezka na zaludek! Co takhle pry tam pridat mrkev nebo turin"! Turinu se rika skandinavsky pomeranc a dela se z neho vyborna kase, jako nahrada misto kase bramborove." A proc k tomu gulasi nedelate korenovou kasi z brambor, turinu a mrkve?" No nechapala jsem. A pak si drazi norove po zvedavych otazkach ohlede turinu, namazali na knedlik marmeladou a zvedave se ptali," proc varime chleba ve vode?" Prvni roky jsem norskou kuchyni nechapala. Az teprve v kafeterii, kde servirovali i hlavni jidla a kde jsem pracovala 3 roky jsem se dostala do obrazu, jak se tady da vlastne najist. Sefove vyrustali s rodici v horskem hotelu a o jidle vedeli vsechno. S hrdosti jsem jim nadhodila," ze teda v cesku mame mnohem vetsi vyber jidla jak v obchodech tak v restauracich." "To je dobre", odpovedeli," ale my jsme hrdi na sve vlastni, zdrave jidlo tvrde vydrene a zpracovane v norsku...." Bylo ticho a ja si predstavila zdejsi drsne podminky a klima a najednou jsem chapala, proc na kazdem okurku a masu v obchode je mala norska vlajecka a hrdy napis, ze produkt byt vyroben nebo vypestovan v tehle zemi. Kontroly jsou prisne a vyrobky z EU tady vidivame v regalech jen malokdy. Ja jidlo miluji a priznam se, ze ekologicke vyrobky mam nejradeji. Tady neni zrovna hned vsechno ekologicke, ale ja vim, ze nikdo neprekrocil zadne normy s konzervantama a ze maslo a mleko chutnaji tak jak chutnat maji. Zacala jsem si tedy jidlo vychutnavat a vubec mi nevadilo, ze nemam moc velky vyber.

Pecivo me prekvapilo nejvic. V obchodech je hrozne. Zadny rohlik a krupave housticky. Jenze ono nejde o to jist tady jako doma, ale opravdu se naucit jist to, co tady je. Takze na vylete, kdyz jsem vytahla chleba s pastikou priplacnuty dalsim krajicem chleba se na me norove udivene divali co ze to jako mam? Zvidave jsem pokukovala po ostatnich svacinkach. Krajic chleba ano, ale uhledne namazany a oblozeny a aby se druhy krajic neuspinil od toho prvniho, byl mezi nimi vlozen papir. Cela svacinka byla zabalena ve svacinovem papire. Ihned jsem schovala svuj igelitovy pytlik. Dalsi svacu meli norove schovanou v termosce s sirokym hrdlem! A byly v ni parky v horke vode. Majitel vytahl vrouci parek a polozil do mekounke a tenoucke bramborove placky pecene bez oleje na plotne a posypal si to krupavou cibulkou ze sacku a vsechno to krasne zabalil jako amoletu. Tomu placku se tady rika "lumpe". Dalsi placku, ktera byla mnohem mensi a tlustsi a byla upecena,si oblozily hnedym syrem. Teto placce se rika polarni chleba a na obalu ma vetsinou obrazek soba. Drsna placka pro drsnaky. A deti ji miluji, protoze je nasladla.

Hnedy syr je genialni vyrobek ze syrovatky, ktera vznika jako odpad pri vyrobe syra a vetsinou ji vsechny jizni narody lejou prasatum, protoze obsahuje vsechen mlecny cukr, ktery v normalnim syru neni zadany. Tahle syrovatka se posbira a naleje do velkeho kotle. Zacne se zahrivat az k varu a pomalu se vari a micha dokud se asi 80% neodpari a nezustane jen ta nasladla cukerna hmota, ktera se necha zkaramelizovat a zformuje do malych syrovych kostek. Z te se daji "syrorezkou" nakrajet krasne platky, ktere se rozplyvaji v ustech... A kdyz se na takovy placek a platek hnedeho syra napatla jahodova marmelada, tak se vam to muze stat i prudce navykove. Dalsi zvlastni vec k jidlu co se da pouzit misto peciva je "flatbrod". Moje neter k nemu nasla cesky nazev "chleba ve krupce". Jsou to tenounke placky z mouky a vody, zase upecene na plotne bez oleje. Jsou velmi krehke a velmi se lamou, proto se prodavaji v pevnych krabicich. Ja mam nejradeji ty co jsou udelane doma. Musim se to naucit pect, protoze je to skvele. Da se to jemne namazat maslem a oblozit podle libosti, nebo se to prikusuje k omackam misto knedliku. No a "lefse" a "rumbrod" a dalsi a dalsi a dalsi druhy placek zavrsi nakonec uzasne sadlove kolecka s dirou uprostred s nazvem "smultring".

Nejvic mi chybeli klobasky a tlacenka. Dodnes, kdy mi chce ceska navsteva udelat radost, tak propasuje v kufru tyhle pochutiny. Tlacenku uz jsem vyresila tim, ze jsem se ji naucila delat, ale jak a cim nahradit klobasky? Vsimla jsem si, ze na kazde benzince se griluji parky. Ruzne velikosti. Nektere obalene ve slanine, se syrem, hamburgrove, kureci, ale porad jsou to jen parky! Byli jsme pozvani na veceri. Bylo leto. Na stole byl dreveny stojan, na nem velky nuz a na stojanu ohromna praseci kyta. Zacala jsem litovat, ze jsem to mohla tusit a najist se doma. Sedela jsem se zirala na tu NOHU! Nastesti nemela kopyto. Nas znami vzal nuz a zacal z kyty jemnymi tahy narezavat tenoucke a prusvitne platky sunky. U toho nam vypravel, ze na podzim zabijeli prasatko. Kyty urezali a nechali nejakou dobu nalozene a zasypane soli. Pak kytu ze soli vytahli a dali do plateneho pytliku a povesili do "staburu" = drevena stavba na nohach slouzici k uchovavani potravin. No a na jare, kdyz poprve uslyseli toho ptaka, kukacku, jak dela "kuku" byla sunka hotova. Susene sunce se rika "speke shinke" a krome sunky maji norove velmi radi i susene ruzne salamy. Sobi, losi, s hovezim i veprovym, s boruvkama a brusinkama a ruznym vonavym korenim nebo jen tak s jalovcem. Sunka byla nakrajena a prilozila se na tac plny dalsich susenych masovych vyrobku. Ale hostinu jsme zacali kasi. Kyselou kasi. Mouka uvarena v zakysane smetane. Polita maslem a posypana cukrem a skorici. "Rumgraut" je velmi tradicni jidlo, ktere snad vynalezli vikingove a ma sve pevne misto pri temer vsech hostinach. Neuveritelne. Tahle kase vas tak zasyti, nebo mozna zalepi, ze na to susene maso se nevrhnete, ale jen si ho uz pekne vychutnavate, nejlepe s vajecinou, chlebem ve krupce a prikusujete k tomu meloun nebo vyborne norske rajcatka a okurky a zapijite cistou vodou. Byla to skvela hostina uprostred leta. Tak tohle je ted moje chut leta, ktera dokaze bez problemu nahradit i tlacenku a klobasy.

Mame more a morske produkty. Ale zrovna tohle me moc nelaka a na ryby jsem "frfna". Kdyz pred me dali na talir krevetu s tema malinkyma cernyma ocickama a tykadylkama, bylo to jako by mi nekdo polozil na talir zivou tarantuli. Zkouseli me opit, pamatuji se, ze jsem nakonec do toho dokazala pichnout prstem, ale tim to pro me skoncilo a ja dodnes proste nedokazu to zviratko rozpulit a vysat masicko. Nase znama se rozplyva nad letnimi vecery u more, kdy si na plaz vezmou pivo a uvarene krevety, ktere pri zapadu slunce slastne kroupou a zapijeji. Ale pokroky delam a krevety kupuji jiz vyloupane a nalozene. Mam moc rada bilou rybi polevku uvarenou z trescich a lososich filetek bez kosti, s mrkvi, hraskem a nakonec pridavam prave tyhle krevetky. Polevka uz se dal nevari, at krevety nezgumovati. Ale to jeste porad nic neni. Prava nefalsovana norska rybi pochoutka je SHNILA RYBA. Dokazu si predstavit jak na takovou vec prisly rybari, kteri nemeli kdysi lednicky. No a hlad byl svina, pul roku zima, tak to asi nekdo okusil. Zni to hrozne, opet musel nastoupit alkohol, abych mohla ochutnat. Kminova koralka me pobavila a ryba smrdela jak poradne ulezele ceske tvaruzky. Ty mam moc rada, takze to nebylo nic tak noveho. Uvarili mi k te shnile rybe mandlove brambory a rybu dali do namazane bramborove placky a posypali cerstvou cibuli. Mozno servirovat i se zakysanou smetanou. Je to lahudka. Vanoce si bez shnile ryby uz ted nedokazu predstavit. Dalsi ryba sice nesmrdi, ale je jakoby ze zelatiny. Je to az skoro pruhledna hmota upecena v troube s trochou kmina a serviruje se s hrachovou kasi a bramborama. Zadna zvlastni chut, spis neutralni, zadna lahudka. Proc se s tim tedy delaji takove cavyky? Jmenuje se to "lutefisk" a je to ryba nalozena do louhu, normalni NaOH, neboli hydroxid sodny. Velmi silna ziravina. Byla jsem po jidle a poslouchala tuhle historku o rybe co se naklada do ziraviny a pak se jen poradne umyje a upece v troube. Litovala jsem, ze jsem studovala chemii. Nase hostitelka postrehla muj zeleny oblicej a prohlasila, ze se nemusime bat, ze ryba je koupena a ze z obchodu se ji da verit. Horsi to maji ti, co se pokouseji si ryby udelat sami. Jako jeji soused, ktery si sam ryby nalovil a dal do louhu a upekl. Mel kocku a ta se take o rybu zajimala a otravovala tak dlouho, ze dali kocce rybu do misky at da pokoj. Pojedli a museli nekam odjed. Kdyz se vratili zpatky, nasli u dveri kocku, ale mrtvou. Dostali najednou strasny strach, ze to mozna bylo z te ryby. Takze ihned volali nemocnici a cela rodina mela proplach zaludku. Ono je tezko poznat, jestli ten louh v te rybe porad jeste je nebo ne. A jak tak lezeli v nemocnici a ceklali co bude, zazvonil telefon a volal dalsi soused, ze se strasne moc omlouva, ale ze jim nechtene prejel kocku a at nelezi na ceste, tak jim ji dal pred dvere, at ji nehledaji a at si ji muzou pohrbit. Moc ho to mrzelo, ale majiteli kocky se v nemocnici velmi ulevilo a asi vsichni vime proc.

Treti silene jidlo, se kterym se v zivote nechci dostat do styku a doufam, ze mi ho nikdy nikdo neuvari je ovci hlava. Bud se serviruje cela, nebo presne mezi ocima rozpulena. Je zbavena chlupu a vlny tim, ze se na ohni opali a pak se uvari ve vode. Se vsim co na ni a v ni je. Oci, usi, cumacek... a dal psat nebudu protoze budu brzy obedvat. Jehneci maso je velmi popularni, obzvlaste o velikonocich, ale ja mam jasne hranice co jist muzu a co ne.

Naopak mezi me oblibene patri maso losi a sobi. Jsou to krasne hrde zvirata. O losovi se rika, ze kdyz pan Buh tvoril zvirata, tak mu zbyly nejake zbytky. Kousek od kazdeho. Nevedel co s tim, tak vytvoril losa. Los, je velike zvire, co ma hruskovity kukuc a parohy jak prapodivne lopaty a velikost poradneho kone. Ma to tak dlouhe nohy, ze kdyz se chce napast, musi klecet, nebo mit predni nohy poradne rozkrocene do obraceneho pismene V. Spousta masa. Dobreho masa. Los ozira vrcholky stromu a krade farmarum stavnatou travicku na jarnich pastvinach. Maso je trosku tuhci jako hovezi a je mnohem lehci. Je tmave a ma chut lesa. Kazdy rok na podzim jsou kvoty na strileni losu, at se nepremnozi. Loni jsem si objednala od lovcu uz stahnutou 50ti kilovou zadni kytu na zimu do mrazaku.... Sob spis vypada jako jelen. Je maly a ma i podobne parozi. Zije ve stadu a ma krasny kozich. Nekteri jsou celi bili, nekteri sedi, nebo sedobili. Ziji vysoko v horach, nejlepe tam, kde vubec neroztava snih, nebo v severnim norsku, kde je hlavni obzivou laponcu. Miluje snih. Jeho kozich ma dute chlupy, ktere ho izoluji a zahrivaji. Ma tak teply kozich, ze pri zabiti se musi okamzite stahnout, aby se maso nezaparilo. Sob se zivy prevazne mechem, takovym bilym, ktery je pri desti jako houba a na slunci suchy tak, ze jde rozdrtit na prach. Tenhle mech ma nejradeji. A prave tahle prapodivna strava dodava sobimu masu chut a koenzistenci korenene jemne jatry. A sobi jazyk je opravdova pochoutka mezi gurmany. Ja zvirata miluji, ziva. A pojidani zrovna tehle nadhernych zvirat mi chvili delalo problemy. Ale slepice a male zvirata se neoplati tady chovat pro nadmiru rosomaku a chytrych lisek. Mnohem hrozivejsi predstava pro nory je snist roztomile kralicky, ktere maji deti jen na hrani. Neco sakra jist musime.

Jak uz jsem psala na zacatku, nejsou tady zadne zakusky. Vetrniky, indianky nebo venecky ci laskonky tady nikdo nezna. Kdybych se je naucila delat, asi bych hodne povysila, protoze na sladke jsou tady vsichni. Cokoliv, co je sladke a upecene, at to ma jakoukoliv formu nebo tvar, vsemu se tady rika jednim slovem - "kake" Jednim jedinym slovem dokazete vystihnout atmosferu kolem teto sladke slasti. Je to jako magicke slovo, ktere donuti lidi zahodit pracovni naradi, rozzarit tvar deti a navodit okamzity relax. Kake. A nejlepe kazdy den aspon trosku. Nejpopularnejsi jsou dorty. Jakekoliv, ale marcipanovy, s bilym marcipanem vevodi. My tomu testu rikame asi piskot, tady se mu rika cukrovy chleb. Testo je tak nadychane a sladene s jemnym kremem a marmeladou, ze se vam rozplyne pomalu v ustech. Nejde tak o ten marcipan, ve kterem musi byt hodne mandli a co nejmin barev, ale o to testo. A hned vedle marcipanoveho dortu truni dort slehackovy. Mama mi neverila, ze jsem uslehala tak dobrou slehacku bez chemie. Jen tak smetana a trosku cukru. Mleko je tady vynikajici a produktu z nej pravda moc neni, ale vsechny jsou uzasne. Na dalsich mistech mame pudinkove dortiky a ovoce polite vanilkovou omackou a nakonec framasj, cokoladove a citronove ztuzene peny. Cokoladove dorty nesmi byt suche a pecou se s kefirem a musi se pridat do testa soda, aby byly dorty stavnate. Mrkvove dorty s bilym kremem. A na benzinkach vzdy cerstve rozinkove sladke bulky. Je to posedlost. Davame tady dortum prednost pred pivem a cigaretou. Tohle jsem zjistila hned prvni den v me kafeterii, kdyz prisly po praci dovnitr delnici. Krasni mladi svalnati blondaci v pracovnim obleceni oveseni kladivkama a u opasku meli noze. Radost pohledet. Prihlasila jsem se, ze budu cepovat pivo a cekala az si za mnou prijdou objednat pekne jedno tocene. Neprisli. Postavili se k disku s dortikama, kazdy si vybral nejaky kousek na talirek, natocili do hrnku kavu a k tomu si dali sklenici studene vody. Tvar se jim po pracovnim dnu rozzarila jako detem, kdyz si tenhle poklad nesli ke stolu. Pak si u stolu dali tihle chlapaci nozku pres nozku a cajovou lzickou uzdibovali svuj dortik. Bavili se potichu, smali se a pak podekovali a odesli. Musela jsem si vecer dat panaka at to rozdycham.


Myslim, ze uz tu kuchyni tady trosku chapu. Je velmi jednoducha, ale plna chuti. Opravdove chuti. Jeste ne te zkazene a zakonzervovane. Rika se, ze v jednoduchosti je krasa a norska kuchyne ji jen( az na ovci hlavu) povrzuje. Oblibila jsem si ji a mam ji rada. Ale vite co jsem dneska delala k obedu? Kapanouvou polevku a kureci rizky s okurkovym salatem. Dobrou chut!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama