Jaké je moje norské království?

13. července 2015 v 14:35 | Lucie Kucharova
Ziji v Norsku a kdyz se me nekdo ze zdejsich obyvatel zepta, odkud jsem, odpovidam jiz s klidnym svedomim, ze pochazim z jine planety. Jiz od prvniho okamziku zjistuji velike rozdily ve vsem co potkavam. Nejsem sice zas tak daleko od sveho rodneho doupete, ale je az neuveritelne jak je zde vsechno jine.
Prvni veliky rozdil, ktery je patrny pri temer prvnim kroku na pevninu, je architektura. Vsechno je tady drevene. Kdyz jsem z trajektu uvidela prvni cervenou chatku s bile natrenyma okennima ramama a dvermi, zasazenou ve skale a obklopenou mechem a lisejnikem, hned jsem ji jako spravny turista vyfotila. Udelala jsem snimek i dalsiho cerveneho domu a dalsiho a dalsiho.... a pri pate fotce uz me to prestalo bavit. Po ceste smerem na Oslo uz jsem si jen vsimala domku, ktere jsou nekdy modre, zlute nebo krasne bile. Zastavili jsme v nejakem malem meste na odpocinek a rozhodli se sehnat neco k jidlu. K memu prekvapeni bylo i cele mestecko ze dreva. Supermarket, restaurace, benzinova stanice, obchudky, hotel, kostel a k memu totalnimu uzasu i drevena banka!!! Okamzite mi hlavou probleskl napad, ze oddelam jednu desku a budu milioar.
Kdyz uz jsem si zvykla na drevenou krasu kolem sebe, zacala me prekvapovat voda. Voda je tady vsude. Jezera, potucky, more, siroke reky vlevajici se do jezer a malinke rozkosne ricky. A vsechny krasne a ciste. Nektere zbarvene do cervena podle horniny, nejsem geolog, ale asi je tady hodne zeleza. Ja vodu miluji. Uklidnuje me a rada se ni divam a jeste radeji v ni plavu. Teplota vody se ovsem blizi k bodu mrazu. A cim dal vic jsme jeli na sever a zacali se zvedat kopce a hory, pribyvaly i nadherne vodopady. Vedela jsem z prirucky pro turisty o vodopadu, kteremu se rika 7 sester. Vypada to, ze tyhle sestry pochazeji z obrovske rodiny, protoze vodopadu je kolem opravdu mnoho. Behem par hodin jsme projeli udolim, kde jsme napocitali 37 vodopadu. Krasne sumi a splouchaji a pleskaji o kameny a dodavaji osvezujici naladu jinak drsne severske krajiny. Jsem velmi hrda na siroky a divoky vodopad valici se stredem mestecka, ve kterem bydlim. Je nezastavitelny a pokazde, kdyz jdu po moste nad nim, tak se mi vzdy uzasem pootevrou usta. Mame dve sousedni vesnicky a vzdy se navzajem trosku skadlime. Ti jedni se pysni dvema kruhovyma objezdama, druzi jsou hrdi na sobestacnost a muzeum traktoru. No a my mame jeden kruhovy objezd a v centru vodopad. Kamaradka z vedlejsi osady chodi casto se psem ke svemu vodopadu. Do minuleho mesice jsem ji ho tise zavidela. Ted jsem si konecne nasla svuj vodopad, temer za humny. Skoro nikdo o nem nevi a je jako z nejakeho romantickeho filmu. Je muj. Rada jezdim na vylety a nektere vodopady znam velmi duverne, ale ten muj je ze vsech nejhezci.
Nekde v nejakem pruvodci jsem cetla, ze 96% naseho okresu tvori hory. Myslim, ze to opravdu souhlasi, ikdyz nad tim nikdy moc nepremyslim. Ziji tady jiz nejakou dobu a zvykla jsem si na ne. Ale nektere vrcholy mi stale berou dech. Jsou tak ohromujici a tak blizko, ze se musim kontrolavat a dychat pravidelne. Obrovske kamenne komplexy se majestatne rozvaluji vsude kam se podivam a pomalu, pomaloucku klesaji ke fjordum az mizi nekde v mori. Ted muzu vydechnout. Diky horam nemeli kdysi lide moznost se navstevovat a cestovat. Dneska jsou hory provrtane tunelema a projizdime jima jako na pouti. Kdyz se mistnich zeptam, co budou delat o vikendu, odpovi, ze jdou do hor. Hory jsou nase vsechno. Mame na nich v lete pasouci se dobytek, co byl vyhnam z utulnych staji , aby mohli farmari udelat seno a silaz na zimu z udolnich pastvin. Mame tady chaty k odpocinku. Mame tady vyslapane stezky v mechu vedouci z jedne nadhery do druhe. Mame velike stada sobu, prohanejicich se po permafrostu. Modre mohutne ledovce lakaji a pritahuji mnohe turisty a hlavne uz vim, proc se vsem tady tak libi. Jde totiz o ten pocit. Kdyz clovek vyjede nahoru a zacne normalne dychat, vyleze na nejaky vrskek a podiva se dolu kolem sebe, tak zjisti, ze vsechny problemy nechal dole v udoli. Proto kdyz potrebuji vyresit nejaky problem, nebo si od problemu odpocinout, jedu do hor.
No a jaci jsou potomci vikingu? Nekteri je maji stale v krvi. Nekterych se dodnes bojim, ikdyz jsou to ti nejmilejsi a nejroztomilejsi lide jake jsem kdy potkala. Vsichni pusobi velmi chladne, zadne objimaji, pusinkovani a pozivani na obed jako u jiznich narodu. Ale ukazi vam, co je to respekt k lidem. Vzdy radi a ochotne pomuzou s cimkoliv. Miluji pomahat ostatnim. Maji to v sobe. Drsne podminky jim nelitostne nedavaji na vybranou. Nikdo nikdy nevi, kdy bude potrebovat pomoct. Nesnasi stres a rychlost. Vsechno se resi pomalu a v klidu. Dobry pracovni den je, kdyz si v klidu sni svacinu a poklabosi s kolegy. Povolena rychlost v aute je vetsinou 80 km/h a nelitosne fotobunky vyfoti kazdeho, kdo se opovazi jet rychleji. Jakekoliv vyrizovani, lekarske vysetreni, objednavky...vsechno trva dlouho. Nema vubec cenu se vztekat a rozcilovat. S tim nikdo nehne. Ale zaroven jsem vzdy nakonec vse potrebne vyresila. A zatimco cekam a snazim se delat vse pomalu, mam moznost poznat nory blize a dostat se pod tu tuhou severskou slupku. A nejednou jsou prede mnou krasni a slicni elfove s mekkym ocima, rozpustili vikingove, neposlusni trolove a tajuplni skritkove. Pripadam si jako v Tolkienovem svete. A pokud me pri pozdravu obejmou, pak je to opravdove objeti plne lasky, sily a nadeje.
Tolik dobra a krasy je kolem me kazdy den. Tady se citim v bezpeci. Tady jsem nasla domov. Ani jednou jsem nepomyslela na navrat do sve rodne vlasti. Je tady krasne, ikdyz je venku skarede. A jak rikaji norove, my nemame zimu a chladno, to jenom vy nemate dobre obleceni. A take maji teple pohlazeni na dusi a vrele srdce. Chtela bych se vsechno od nich naucit a predat dal ostatnim, protoze mnozi uz davno zapomneli, jake je to byt vlastne clovekem.
Kde to tedy vlastne jsem? Je to snad Raj? Ne. Raj ne. Ten neni nikde. Je to jenom moje male norske kralovstvi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | Web | 13. července 2015 v 14:42 | Reagovat

Ahoj :)na tomto blogu -> www.zosvetaslavy.blog.cz prebieha súťaž o "Naj Blog" :) Možeš sa zapojiť ak chceš. Budem veľmi rada. Ak nie tak nevadí :-)

2 Christen Christen | Web | 13. července 2015 v 14:49 | Reagovat

Zdravím admine,

máš moc krásný blog a moc se mi zde líbí. Nechci ti tady nějak spamovat blog nebo článek ale chtěla bych tě poprosit o jednu skromnou věc. Mám blog který je o grafice a o mém mazlíčkovi Ferdovi (morčátko). Svůj blog jsem přihlásila do soutěže u mé kamarádky a velmi by mě potěšila tvá podpora v podobě hlasu. Pokud budeš chtít a nebude ti to vadit tak mi hlas dát můžeš, budu jenom ráda. Jsem hned jako první ->> CHRISTEN na adrese: http://blowme.blog.cz/1507/sonb-4-soutezici-anketa . Předem ti moc děkuji a omlouvám se ti, zda jsem rušila nebo otravovala. Kdyby jsi chtěla hlas oplatit tak není problém, napiš mi hned do prvního článku komentář adresu a jak v soutěži jsi :). Zatím pa a předem děkuji :* .

Kristy a Ferdíček.
Infinite-silence.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama